12. listopadu 2018

jak se máme

co děláme

prázdný kecy –

čtu si

ležím

umíráme

málo lásky

málo všeho

máme

spíš jen otázky

jako –

kolikrát se ještě zamilujem a kolik času nám zbývá, než přijde doba, kdy budeme zvracet po pěti pivech. jak jsme mohli zabránit špatným věcem a proč se vůbec staly. jakej má život smysl a jakej má láska smysl a jakej má smyl honit se furt dokola – pátek jako pátek a pondělí jako pondělí. k čemu je sinus a jestli se nám ty rovnice budou někdy k něčemu. jestli mě máš rád a jestli jo, tak jak moc. kolikrát nás máma slyšela v noci brečet a kolikrát v noci vůbec brečela ona? a bylo to fakt z lásky, když jsme se poprvé oddali jeden druhýmu? měla jsem to opravdu udělat a měla jsem to opravdu říct?

otázky jako kdy umřeme a jak umřeme, co všechno po nás zbyde. splní se naše sny a budou mi ty růžový šaty slušet?

jak se máš

co děláš

co mi můžeš dát

co já tobě

spíme

sníme

oba v hrobě

mám tě v sobě

obě

ruce dlaně

malý vzpomínky

jako –

když jsi mě učil na kytaru a pak mi zpíval na dobrou noc a dobrý ráno. když jsi mi dal v říjnu pusu na čelo a když jsi na pár dní zmizel a já tě hledala ve všech ulicích toho špinavýho města. Když léto začínalo a pak zase končilo. když jsi mi chválil prsa a říkal, jak mi krásně voním a hřeju a poslouchal jsi můj opilej hlas a já zas tvůj. když jsme si dali sliby, co se dodržet nedaj. ale to nevadí.

jak se mám

co dělám

furt dokola

už to celý znám