l.o.v.e.s.o.n.g.

předehra tedy –

první vždycky atmosféra

sobota

slunce jak malovaný

stojatej vzduch

a v něm očekávání

nervozita

první sloka tedy –

začátky

půlhodina čekání

hledání tě

mezi všemi lidmi

co pospíchaj

nebo pomalu pročítaj

jízdní řád

chuť se otočit

a ztratit se

na všecko se vysrat

druhá sloka tedy –

konečně jsi přišel

v ruce

krvavý kus masa prej

ve ztrátách a nálezech

jsi vyhrabal srdce nebožáka

co mu už bylo k ničemu prej

„na, ber!“

tak ho schovávám do kabelky

a na dlažbě

kapky krve

refrén tedy –

monotónní jak se máš

jak se budeš mít

ohraný vtipy

cigarety

omluvenky za pozdní příchody

„nepudem na kafe?“

třetí sloka tedy –

diskuze

filozofování nad pivem

„já bych si tě vzal

já bych pro tebe všecko“

smích

námluvy

smích

„to víš že jo“

čvrtá sloka tedy –

labutě

krmit a střílet labutě

znát proč a jak

se věci dějí

takže suchý rohlíky –

čtyři a

tři srdce

dvě rozmazaný postavy

jeden krok vedle

a plaveš ve vltavě

refrén tedy –

monotónní jak se má máma

monology

„sem teď čet takovou knížku“

sem teď chtěla umřít

ohraný vtipy

cigarety

repetice tedy –

„já tě fakt miluju“

námluvy

smích

„to není vtip, fakt“

omluvenky za neopětovaný city

pak

ona na něj bude čekat půl hodiny na zastávce

a on jí přinese ze ztrát a nálezů

tvý srdce

cos ho cestou domu zahodil

protože „na, ber!“

a já nebrala

závěr tedy –

noty

jako na dlažbě

kapky krve