Bojíš se?

Bojím se pavouků a velkých brouků. Bojím se dospívání a každýho roku navíc. Bojím se, že mi život proteče mezi prsty. Bojím se stereotypu a havranů a toho, že bych třeba někdy mohla přijít o sluch nebo o zrak. Bojím se tmy a všeho, co se v ní může schovat. Někdy se bojím sama sebe. Bojím se, že jednou budu litovat toho, na co jsem teď pyšná. Bojím se, že zklamu lidi, který zklamat nechci. Bojím se, že máma přijde na všechny lži, co jsem jí kdy řekla. Bojím se opilých týpků 50+ co na mě v noci pokřikují, když jdu sama domů. Bojím se, že někdy mluvím až moc nahlas. Bojím se, že některý lidi už nikdy v životě neuvidím. A že jiný bohužel jo. Bojím se, že nezvládnu pomoct někomu, kdo to bude potřebovat. Bojím se, že si nikdy nesplním svoje hloupý dětský sny a že skončím sama a že až umřu, tak po mně na světě nic nezbyde. Bojím se velkých psů a toho, že je butterfly effect skutečnej a všechno moc křehký. Bojím se, že nebudu nikdy dost, pro lidi kolem ani pro sebe. Bojím se. Strašně moc se bojím, mám velkej strach. Bojím se, že víc žiju ve svý hlavě než doopravdy, že pro některý lidi nejsem v životě tak důležitá, jak bych chtěla. Bojím se, že se zamiluju a všechno se zas pokazí. Bojím se.

Ale takovej je asi život. Plnej strachu a nečekaných věcí. A tak se snažím, fakt moc se snažím, překonat všechen strach a neřešit, jestli obyčejný pohyb motýlích křídel může otočit můj život vzhůru nohama.

A čeho se bojíš ty?